Raiser Zdeněk, Zapomenuté pivo

Zdeněk Raiser se narodil v roce 1935 v Praze. Pracoval jako kameraman a výtvarnému umění se začal věnovat ve svém volném čase. Uměleckým projevem, pohnutkami i přístupem k tvorbě jej můžeme řadit do skupiny naivních umělců. O výstavy a prezentaci se tento výtvarník v minulosti příliš nezajímal. Většinu děl vytvořil sobě pro radost nebo pro potěšení známých, kterým je často věnoval. Přelomovými se pro něho staly roky 2015 a 2016, kdy se rozhodl poprvé vystavovat v Lysicích u příležitosti setkání In memoriam Jana Hrušky, pořádaného Spolkem přátel naivního umění. Prezentují se tam autodidaktové napříč Českem. Své samostatné výstavy se dočkal rok poté v Křižanově. Díky těmto a dalším akcím se dostal do povědomí sběratelů, galeristů a veřejnosti. Raiserovy obrazy a grafiky hýří barvami, humorným sdělením, přímočarostí a většinou jsou opatřeny vtipným názvem. Děj se nikdy neodehrává pouze v hlavním plánu. Autor strukturalizuje celou kompozici tak, aby vypracoval rozlehlý prostor a naplnil ho hlavním námětem a mikro scénami. Velkou předností jeho projevu je uvolněnost, ale i jistá umírněnost v barevné škále a modulaci tvarů. Použitím ostrých hran, které v naivním umění často absentují a autoři se jim záměrně vyhýbají, v kombinaci s oblými tvary dosahuje Raiser vyváženého celku. Spolu s rovnovážně uzpůsobenou paletou barev jde o jeden z hlavních rysů a ukazatel výtvarné kvality jeho děl. Zmíněné charakteristiky jsou zřetelně viditelné na litografii s názvem Zapomenuté pivo, kterou vytvořil ve spolupráci s Antikvariátem Dlážděná v roce 2021. Ústředním bodem výjevu je půllitr točeného piva, kterému už padá pěna. O skutečnosti, která k tomuto „nešťastnému okamžiku“ vedla, se můžeme pouze dohadovat. O vynalézavosti kompozice však ne. Dynamicky pohozená židlička pod stolem a rozehraná partie kulečníku vlevo je usměrněna statickými body v podobě stromu a pruhovaného zeleného objektu. Ani zneklidňující prázdné lahve se neobjevují náhodně – působí až dekorativním dojmem a zaplňují dvůr. Ve výjevu tak zůstává prostorové napětí, které zdůrazňuje hlavní námět a přináší otázky, proč právě k této realitě došlo. Vše je navíc zahalené v hravém a bezstarostném hávu. Anita Kudličková